Svědectví

Mája, Runway camp 2017

Jela jsem na Runway s tím, že radši to na tom táboře nějak přetrpím, než abych byla celé prázdniny někde, kde jsem vážně nechtěla být. Říkala jsem si, že vždycky někam zalezu do kouta, zůstanu přes den schovaná, nebudu nikoho prudit a všem bude hej. Ale nestalo se. Místo toho jsem musela být všude, kde se něco dělo.

Když jsem zjistila, že veškerý program je povinný, tak jsem málem měla mrtvici. Klepala jsem se a byla strašně nervózní, že pokud mě ti lidé nezavrhli už předtím, tak teď to stopro udělají. Že to určitě budou suchoprdi, kteří odrecitují v polospánku celou Bibli. A já, která jsem nikdy nebyla na žádném spolču, křesťanském táboře nebo nějaké podobné akcičce vůbec nezapadnu a budu černá ovce. A že ze mě budou mít infarkt potom co zjistí, že jsem ani netušila, že takové věci existují.

Pak ale přišel první kotel. Po něm výlet. Nakonec první hangár. A já jen zírala. Bylo to naprosto něco jiného než co jsem čekala, než to, čeho jsem se bála. Všichni na sebe byli hodní, pomáhali si, ale ne proto, že by museli, ale proto, že chtěli. Prostě chtěli druhému pomoct, rozveselit ho, jen tak se s ním začít bavit. A zjistila jsem, že to vůbec nejsou takoví úzkoprsíci, za které jsem je pokládala. Normální mladí lidé, kteří jsou neskutečně úžasní. Každý z nich. Vyzařovalo to z každého, koho jsem tam třeba jen potkala, s kým jsem se bavila. Z celého mého milovaného kotle. Ze všech lidí na různých hangárech, na přednáškách. Všude a ze všech.

Nebudu lhát, na každé večerní modlitbě jsem brečela. Brečela jsem ohromením, jak úžasné to všechno bylo. Brečela jsem dojetím, jak krásné byly hlavně večerní modlitby, jak byly vymyšlené a propracované. Brečela jsem štěstím, že jsem potkala tak báječné lidi, kteří mě neodsuzují za to, jaká jsem, ale naopak mě mezi sebe berou a jsou rádi, že tam jsem s nimi. Že jsem na ten Runway odjela a nejela jinam, že tam jsem. Že jsem a že jsem přesně taková, jaká jsem. Poprvé v životě jsem byla šťastná za sebe, nestyděla se a přestala se konečně nesnášet. Poznala jsem skvělé lidi, které doufám nikdy neztratím. Všem moc děkuju <3.